Rané vily Jana Kotěry

Než Jan Kotěra v roce 1909 navrhl svou vlastní vilu v Praze na Vinohradech v Hradešínské ulici, měly do té doby jím navržené rodinné domy v podstatě homogenní charakter.
První dům realizoval Jan Kotěra pro spisovatele Jana Herbena v Hostišově. V oblasti tzv. České Sibiře vyrostl v roce 1901 domek, jenž měl sloužit jako letní sídlo. Dodnes stojí na samém závěru nevelké vsi a dobové svědectví vypráví, jak zářivě jeho střecha svítila do okolí, až to malíře Antonína Slavíčka, který sem také zajížděl, popuzovalo. Vilu Kotěra navrhl jen v jednom náčrtku a z něj pak místní stavitel Emanuel Vrzal vytvořil finální projekt, který si ovšem značně zjednodušil. Kotěra tak na tuto stavbu pravděpodobně příliš pyšný nebyl, neboť ji běžně neuváděl ve výčtu svých realizací. V přízemí se dle principů anglického domu nacházely reprezentativní prostory včetně parádního pokoje, kde se dnes nachází jediný původní nábytkový soubor. Snad byl jeho autorem někdo z okruhu Jana Kouly. Vyšší podlaží jsou propojena schodištěm, které se směrem k půdě důmyslně zužuje. Tento dům kombinuje anglickou architekturu hnutí Arts & Crafts s klasickou českou venkovskou chalupou.
V letech 1902–1903 postavil Kotěra tři vily: pro Františka Trmala ve Strašnicích, pro Vendelína Máchu v Bechyni a pro Františka Fröhlicha v Černošicích.
Nerealizovaný domek učitele Kajetána Peiskera ve Žďáru u Borohrádku je téměř totožný s návrhem  Trmalovy vily ve Strašnicích. Taktéž se pyšnil malovaným dřevěným štítem, malou verandou, kamennou kyklopskou podezdívkou, skloubením anglického domu s  lidovou architekturou Čech. Půdorysně se však Peiskerův domek podobal spíše Herbenově chalupě.
Kotěra navrhl také několik domů, od jejichž výstavby se nakonec upustilo. Dochovala se například nedatovaná skica nerealizované velkorysé vily pro Karla Kramáře v Praze. Pro budoucího ministerského předsedu Kotěra pracoval také na plánech letního domu na Krymu. Domek s velmi nízkou stanovou střechu se vyznačoval mohutnými sloupy vycházejícími z architektury středomořských oblastí, ale rovněž dekorativně pojednanými prvky dřevěnými. Pro stylové neshody objednavatele a architekta projekt nebyl dokončen, snad ve formě domku pro zahradníka.
Již zmiňovanou vilu v Bechyni vyprojektoval Kotěra pro Vendelína Máchu, majitele velkopekárny v Praze na Smíchově, který tak novostavbou řešil potřebné rozšíření stávající kapacity již dříve zakoupené novorenesanční vily zvané Přemyslovka. Mácha, významný mecenáš umění, totiž nabízel v tradičním lázeňském městečku letní pobyty svým přátelům, a to především z intelektuální společnosti U dlouhého stolu, jíž byl členem. Bechyňská vila je považována za nejvíce ovlivněnou anglickými vzory. Předpoklady k tomuto tvrzení hledejme především v jejím výrazně vertikálním charakteru, hrázděném zdivu ve štítech, vysokých komínech či velkém konvexním rizalitu v průčelí do dvora, který byl původně dekorován secesním ornamentem a připomínal tzv. anglická bay windows. Mácha do vily deponoval svou rozsáhlou knihovnu. V devadesátých letech poměrně necitlivě zrekonstruovaný objekt dnes slouží jako lázeňské, ubytovací a zdravotnické zařízení.
Fröhlichova vila ze stejné doby připomíná spíše tradiční lidové stavení, což podtrhovala výmalba ve štítě, jíž provedl zkušený dekoratér za Kotěrova dohledu sám. S ostatními vilami téhož období ji spojuje zděná podezdívka a řezbovaný dekor v dřevěných prvcích, pro nějž si Kotěra našel téměř jednotný ornamentální rejstřík.
Jedinečnou realizaci představuje vila v Bubenči (1904–1907), kterou Kotěra postavil pro svého přítele a spolupracovníka Stanislava Suchardu, původem z významného sochařského a medailérského rodu. Kotěra pro vilu vytvořil soubor nábytku, samotný stavebník pak dům vyzdobil vlastním reliéfem Prahy a Vltavy (vystavený společně s Kotěro na výstavě v St. Louis). Na výtvarném doprovodu stavby se podílel i společný přítel Jan Preisler. Ke stavbě  náležel atelier, jenž byl s domem propojen knihovnou. Bohužel později byl výrazně přestavěn na samostatnou obytnou jednotku. Rozsáhlou zahradu obklopující Suchardovu vilu navrhoval rovněž Kotěra. Z dalších vilových staveb uveďme ještě realizaci v Saint Gilgenu pro právníka, bankéře, pražského politika a mecenáše Ferdinanda Tondera, pro jehož pražský byt navrhoval Kotěra již v roce 1901 orientální hudební salon. Stavba v rakouském městečku na břehu jezera St. Wolfgang probíhala v letech 1905–1906. Tonder, vášnivý muzikant, si zde nechal postavit letní dům s poměrně jednoduše členěnou zahradou. V přízemí domu opět nechyběl hudební salon, kterému přiléhala velká obytná jídelna, předsíň sahající až do druhého patra a samozřejmě kuchyň. V prvním patře dle dobových zvyklostí byly umístěny ložnice a hygienické zázemí, Kotěra byl autorem i rustikálně stylizovaného nábytku.
V letech 1907–1910 Kotěra navrhl vilu pro Karla a a Annu Markovi v Holoubkově. Stavba má již značně zjednodušený charakter odkazující ke geometrizaci ornamentu, patrné v Kotěrově tvorbě po roce 1910. Podezdívku již netvoří kamenné kvádry, ale neomítané cihly. Některé dřevěné prvky jako sloupky, zábradlí nebo ostění však stále nesou inspiraci lidovou architekturou. Vila má velmi členitý charakter a může v lecčems odkazovat ke konceptu tzv. Raumplanu, užívanému později geniálním architektem Adolfem Loosem (1870–1933), ale také k náznaku větrníkové dispozice Franka Lloyd Wrighta, jejíž ozvěny Kotěra rozvinul v souběžném projektu budovy muzea v Hradci Králové.
Připomeňme ještě například Götzovu vilu v Chrustenicích (1907–1908) s hrázděným štítem a výrazným arkýřem v prostoru „společenského“ přízemí nebo Kratochvílovu vilu v Černošcích z let 1908–1910.
Realizací vlastní vily v Praze na Vinohradech v Hradešínské ulici Kotěra zcela změnil uvažování i rejstřík své vilové architektury, a ta se začala ubírat jiným směrem.

Reklamy